Jeden člověk žaluje Žida pro urážku na cti. Žid mu vyčetl "chucpe". Soudce slovo vůbec nezná a žádá Žida o jeho vysvětleni. Žid prohlásí vyraz za nepřeložitelný. Nakonec se uvolí a přeloží chucpe jako "drzost". "Jenomže", dodá, "to není žádná obyčejná drzost, ale drzost s gevure.' Soudce: "A co je to gevure?" "Gevure – to je síla." "Chucpe je tedy silná drzost?" "Ano i ne. Gevure není proste jen sila, ale sila se sejchl." "A co znamená sejchl?" "Sejchl – to je rozum." "Chucpe je tedy silná, rozumná drzost?" "Neeeee. Sejchl, pane soudce, není zkratka jen rozum. Je to rozum s taam (šarm, břitkost)." "Dobré – a co je taam?" "No", kouknou, pane soudce, taam je zrovna něco, co se gójovi vůbec vysvětlit nedá!"

- Chlapče, je tvůj otec doma? - A vy jste kdo? - Proč? - No, pokud jste z berňáku, tak šel táta vybírat popelnice, aby nás nakrmil. Pokud jste lichvář Schneermann, tak otec předevčírem umřel. A pokud jste Mark Jefimovič, který dluží pět set hřiven, tak na vás čeká v obýváku.

Od bubaka!

https://www.ebay.com/itm/Stauer-Exeter-38mm-Swiss-Movt-High-Polished-Gold-Fused-Stainless-Steel-Watch/153982102730

ST8000 Movement

V roce 1950 přijede pan Kohn z Londýna zpátky do Vídně. Vystoupí na Západním nádraží a chce se mu naléhavě na záchod. Zeptá se tedy jednoho muže: "Byl jste nacista?" - "Ne, nikdy v životě jsem nebyl nacista, jak jste na to přišel?", odpoví dotčeně muž. Kohn jde dále a ptá se dalšího: "Byl jste nacista?" - "Já?! Ne, já jsem ukrýval Židy", odpoví druhý. Kohn jde dále a zeptá se třetího člověka: "Byl jste nacista?" Muž odpoví: "Ano, byl jsem nacista, jsem nacista a vždycky budu nacista!" Kohn si oddychne: "Konečně čestný muž! Pohlídáte mi prosím na chvíli můj kufr?"

Jsem tu ;o)

Sverd i fjell (Meče ve skále) je památník na okraji Stavangeru na Hafrsfjordu na jihozápadním pobřeží Norska. Má podobu tří obřích bronzových mečů, které připomínají bitvu u Hafrsfjordu (872), ve které zvítězil Harald I. Krásnovlasý, první sjednotitel norského území. Největší z mečů (cca 10 m) připomíná vítěze bitvy, menší meče jeho dva protivníky. Autorem památníku je sochař Fritz Røed. Památník byl odhalen v roce 1983 tehdejším norským králem Olafem V.

Kdyz je muzikant zaroven i uletenej bastlir:

Lomnický štít 2634 m Autor foto: Ptas.ya

“Why does the eye see a thing more clearly in dreams than the imagination when awake?” - Leonardo da Vinci

🏛 Odpoutání mýtu a měny od reality

Stejně jako se kdysi odpoutaly peníze od zlata, odpoutaly se – kdysi mnohem dříve – mýty od reality. A mýty se zde nerozumí něco, co je špatné, ale naopak něco, co strukturuje náš život, čemu (leckdy bezděky) věříme, aniž by to mělo entitu v hmotném světě. Třeba zrovna peníze. Představuji si to jako větší skok v abstrakci než Einstenovy teorie relativity. Začít si představovat svět tak, jak není. A stejně jako Elon Musk vyhodil do vesmíru Teslu, protože kluky vždycky bavilo házet věci do dálky a do výšky (podívej, jak daleko dohodím frisbee), předháněli se mistři jazyka, zapisovatelé mýtů, jak daleko s ním mohou zajít. Jazyk – ta úžasná novinka tehdejší doby! Převratná, sjednocující high-tech hračka pro nejlepší mozky, se kterou si mohl hrát zdarma a dosyta každý.

V jistém momentě se začal jazyk odlepovat od hmotného světa a začal kromě býků, stepi a ohně obsahovat další slova, na která už nešlo ukázat prstem nebo je zahrát rukama, výrazem tváře, pohybem. A pak s tím jazykem někdo něco udělal a začal v něm spřádat příběhy. A to nebyly příběhy ledasjaké – hovořily o fantaskním světě Boha, bohů, andělů, byly to básně o stvoření světů, o narození zla, o obrech a hrdinech na slovo vzatých. Tak neskutečné a zároveň tak pravdivé, že za ně lidé té doby pokládali život. A zároveň pro tyto příběhy vladaři nechávali stavět zbytečně vysoké a nákladné stavby, zikkuraty, pyramidy, katedrály – místo toho, aby stavěli něco z dnešního pohledu užitečnějšího. Jazyk se zkrátka odpoutal od reality, od hmoty a šel si svou vlastní cestou. Skoro by se chtělo říct, od reality co možná nejdál. A příběhu se začalo dařit lépe, než když byl spoután hmotou a smysly a občas i logikou. Podobně se odpoutaly peníze. Když Nixon přestřihl to neviditelné lanko, kterým se dolar vázal na zlato, měny se najednou mohly chovat úplně jinak než předtím. Odpoutání od zlatého standardu se v mnoha kruzích a při mnoha anekdotických závěrech debat obecně považuje za krok špatným směrem, ale jen tak spíše v závorce, jako povzdech. Žádná země dnes zlatý (ani žádný jiný) standard nepoužívá. Kdyby byl zlatý standard opravdu tak senzační, některé země by si jej jistě zachovaly.

A teď, když se nám rodí nová měna před očima, je nesmírně zajímavé sledovat právě ten boj příběhů. Peníze jsou zhmotněný příběh, důvěra v ten příběh, do jisté míry můžeme říct, že peníze jsou formou jazyka. A zcela určitě můžeme říci, jak elegantně ukázali Mises a Hayek, že jsou peníze, respektive cena, velice užitečným nositelem informací. Otázkou je, zda jsou peníze dostatečnou (osobně si to nemyslím) přenosnou informační strukturou velikého množství lidí, kteří mezi sebou nemohou komunikovat napřímo. Každopádně jsou peníze velice důležitou koordinační součástí našeho jazyka, kterému všichni věříme, stejně tak jako věříme nebo nevěříme příběhům, které se v jazyce zrodily. Navíc čemu věřím a čemu nevěřím, je v jistém smyslu aktem víry. Něčemu nevěřit možná využívá stejnou kapacitu, stejné těsto jako věření.

Ekonomie se stala nejekumeničtějším příběhem naší doby – a velice užitečným. Z válek krvavých se staly války obchodní a naše planeta má společný aspekt jazyka, kterým můžeme, mnohdy nevědomky, komunikovat mnoho vzájemně provázaných informací v rámci mnoha paralelních systémů. Jak si všímá historik Juval Noach Harari, největšími vypravěči příběhů, největšími tkalci užitečných mýtů dnes nejsou mistři bardi, proroci a vědma, starci a duchovně otevření, osvícení či nějací literáti nebo umělci, ale centrální bankéři. Ti spřádají příběh tak mocný, že v něj věří Bush a zároveň věřil bin Ládin.

Také máme v ekonomii jako oboru strašně moc slov! Tak jako mistři mýtů, básníci, matematici kdysi obohacovali a prohloubili jazyk už jen tím, že šli do větších detailu a nuancí, posunuli jej do neskutečných výšek, obohatili jsme převelice jazyk ekonomie a jejích vztahů. Kde nemáme slov, nemůžeme mluvit. Zprvu máme jemnost na rozeznání vína červeného a bílého. Až postupem času se naučí člověk jazykem popsat mnohem jemnější kontury chuťové palety. Čím bohatší a univerzálnější jazyk má člověk k dispozici, tím bohatší ona jednotka je. A právě na kryptoměnách je zajímavé sledovat ty tisíce nových mýtů, z nichž každý k sobě má svou měnu, a tak se dá úroveň mýtu sledovat hlubokým jazykem ekonomie a měřit každý bazický bod (z)měny.

Psáno pro Hospodářské noviny